Co se do Kecálku nevešlo!

Vánoční tvoření a návštěva keramické dílny

 

Nastal adventní čas, a tak jsme společně s našimi žáky vyrazili na vánoční tvoření. A kam jsme se vydali? Do Rapšachu, na Základní školu praktickou. Naše školy patří k sobě. Všichni se známe a čas od času uděláme tzv. družbu. Ráno jsme tedy nasedli do autobusu, který nás odvezl přímo před školu. Už jsme se hrnuli dovnitř. Bylo nám ale řečeno, že se vůbec nemáme zouvat ani svlékat. Že prý nejdřív někam popojdeme. A že je to překvapení. Zvědavostí jsme nemohli vydržet. Naštěstí jsme popošli jenom kousíček. Došli jsme k domku, kde už na nás čekal usměvavý manželský pár. Manželé Kovářikovi. Přivítali nás a pozvali na prohlídku jejich keramické dílny. Nejdříve jsme se dozvěděli něco málo o historii. Pak už nás pozvali dovnitř, kde jsme společně mohli projít skrz celou dílnu. Ukázali nám co, kde a jak se vyrábí. Odpovídali na nejrůznější dotazy. Poslední zastávka byla u pece. Je to více než 100 let stará kasselská pec, kde se topí dřevem. Dozvěděli jsme se, že takovýchto pecí už v republice mnoho nenajdeme. Na úplný závěr této krásné exkurze obdarovali manželé Kováříkovi každého žáka originálním zahradním květináčem. A tím vykouzlili mnoho zářivých úsměvů.

 

Po této nečekané návštěvě jsme se tedy vrátili zpátky do školy. Děti si daly rychlou svačinu a pak už se vrhly na vánoční tvoření. Vyrobily si krásného sněhuláka se svítícím nosem. Dále stromeček z kartonu, který si propletly barevnou stuhou. Obojí si pak mohly naaranžovat právě do keramických květináčů. Krásně vymyšlené, skvěle připravené. Děkujeme našim kolegyním a kolegovi za milé adventní setkání.

 

Veliké díky patří manželům Kováříkovým. Za prohlídku, za květináč, za velikou ochotu a za vykouzlené úsměvy obdarovaných dětí.

 

Lucie Šimánková, Základní škola praktická, Třeboň

Ono by se to do Kecálku vešlo, kdybych na to nezapomněl, za což se omlouvám. Bude otištěno v příštím čísle.
Karel Snětina